CMYK

„CMYK“ – Modrá, červená, žlutá a černá, tiskové barvy. Poté, co jsem vytvořil sérii RGB, mě napadl CMYK, jenže jak ho ztvárnit. Zahlédl jsem modrý náhrdelník a začal řešit, jak ho doplnit. Že by rtěnkou? Červená rtěnka by to mohla hezky doplnit. Žluté by mohly být třeba nehty, podaří se mi najít nějakou fotku žlutých nehtů a rtů s červenou rtěnkou? Sedl jsem k počítači a udělal to, co ještě nikdy předtím.  Vzal jsem fotku, kde bylo vidět prso, na internetu našel fotku modrého šperku a začal přemýšlet, jak dál. Zadávám do vyhledávače heslo červená rtěnka a hledám mezi obrázky.  Vybírám fotku rtěnky se rty a pak přemýšlím, co žlutá. Zkouším stejným způsobem najít obrázek žlutého laku a detail žlutých nehtů se mi docela líbí. Dávám si pracovní výřezy k sobě a snažím se vymyslet, co s tím „Y“, tedy jak doplnit sérii fotek černou.

Řeším v hlavě svoji myšlenku „3“. Když už jsem začal tvořit trojice, tak jak udělat toto. Když ten CMYK má jako na potvoru čtyři barvy. Udělat tři fotografie a černou použít jako rámeček – to je trapný, i u jiných mám přeci černý rámeček. To jako nevymyslím nic jiného? Co třeba černé řasy? A pak někde zahlédnu reklamu na černé krajkové kalhotky –  začal jsem hledat kalhotky. Nacházím takový záběr, co by se mi zhruba líbil, a zkouším poskládat fotografie do čtverce. To mi připadá použitelné.

S takto vytvořenou představou oslovuji teprve dívku, se kterou bych rád sérii nafotil. A druhý den dostávám naštěstí pozitivní odpověď. Přichází na řadu technické zajištění, domluvíme se, že já seženu modrý šperk a ona žlutou rtěnku, červený lak a černé kalhotky. Sháním modrý šperk, udělám v jednom obchodě fotku telefonem a snažím se domluvit, zda by jej bylo možno půjčit (či po focení vrátit) – sázím, že upřímnost zapůsobí na paní prodavačku, ale tentokrát bezúspěšně. Dostanu odpověď, že z důvodu možného usazení potu a make-upu na řetízku to nechce udělat, ale že mi dá slevu. Pak si šperk odsouhlasíme s modelkou a první prvek máme. Rtěnka je k dispozici hned, ale žlutý lak se podaří sehnat až ve čtvrtém krámě (žluté nehty holt nefrčí). A kalhotky se dozvídám, že až ty třetí koupené si je ochotna vzít na focení.

Konečně přichází to očekávané odpoledne, kdy jdeme do akce. Začínáme rtěnkou a po 20 minutách přecházíme na šperk. S tím je to těžší, kolem šperku blbneme přes půl hodiny. Dáváme si přestávku a další skoro půl hodiny se věnujeme fotce kalhotek. Chybí nám již jen žlutá – snad to nejlehčí. Focení nám trvá zase skoro dvacet minut, ale na obou se již ukazuje únava. Doma zjišťuji, že si žlutou nevyberu, jenže nehty jsou již odlakované. Přemluvím modelku, že uděláme nehty znovu, jenže ani výsledky druhého pokusu se mi nezamlouvají. Bohužel napotřetí se již stejná modelka přesvědčit nenechá – žluté nehty holt nejsou in. Nezbude mi přesvědčit jinou a teprve z tohoto pokusu využiji fotografii.

Skládám fotky do čtverce, nechávám dílo trochu uzrát. Teprve po 5 týdnech se k němu vracím a postupně retušuji všechny 4 vybrané fotografie a skládám je do výsledného seskupení.  Od pořízení „RGB“ uplynulo 18 měsíců. A je to poprvé, kdy jsem využil naplno previzualizaci.

Petr Niesig
Duben 2019

P. S.: Budu rád pokud mi napíšete, co se Vám na mých fotografiích líbí a co byste naopak změnili, popřípadě zda Vám pomohli moje rady.

P. S. 2: Máte-li chuť se zkusit postavit před objektiv tak neváhejte a pište. Dostanete náhledy od všech vyfocených fotek a teprve pak se domluvíme, zda a jaké mohu zveřejnit. Pokud byste rádi fotky jen pro svoji potřebu tak se můžeme domluvit také.